15. 2. 2022Minut čtení: 2

Integrita & Tesengrita lebky

Není úplně výjimkou, že kosti se nám často vybavují jako cosi “neživé ” a nepohyblivé.

Proto i lidská lebka může v našich představách vystupovat jako jakási tuhá kopule jenž pečlivě střeží její cenný obsah. Nenechme se, ale zmýlit.

Stavba

Lidská lebka je sice pevná, ale pružná kostěná schránka pro náš mozek a smyslové orgány.

Tvoří ji lebeční kosti dvojího původu a funkčního uplatnění a dělíme ji na tyto základní části:

viscerokranium (obličejová část)	neurokranium (mozková část)
horní čelist (maxilla)	čelní kost (os frontale)
patrová kost (os palatinum)	temenní kost (parietale)
dolní čelist (madibula)	týlní kost (os sphenoidale)
lícní kost (os zygomaticum)	spánková kost (os temporale)
Jazylka (os hyoideum)	čichová kost (os ethmoidale)
	slzní kost (os lacrimale)
	dolní nosní skořepa (concha nasalis inferior)
	nosní kost (os nasale)

Jednotlivé kosti, které jsou spojeny vazivovou tkání v průběhu vývoje jedince osifikují a vytvářejí pevná, ale “živá” (co je tím myšleno se dostaneme v další části textu) spojení, které nabývají podobu švu.

Ke spojením na lebce patří synchondroses cranii (lebeční synchondrosy), suturae cranii (lebeční švy), ligamenta a articulatio temporomandibularis (kloub čelistní).

Lebeční synchondrosy jsou části lebeční báze, které neosifikovaly. Persistuje zde tedy původní chrupavka z prenatálního vývoje. Některé z nich zůstavají zachovány po celý život.

Suturae cranii, neboli lebeční švy, jsou vazivová spojení jednotlivých plochých kostí lebky. Tento typ spojení nacházíme výhradně na lebce a je pro ni zcela typický.

Mezi nejvýznamnější švy na lebce patří:

Sutura sagittalis – šev šípový, spojuje vzájemně kosti temenní, podle něj je nazvána rovina sagitální, která dělí tělo na pravou a levou polovinu.
Sutura coronalis – šev korunový, spojuje kost čelní s oběma kostmi temenními, podle něj je pojmenována rovina koronální, která dělí tělo na ventrální a dorsální polovinu, tato rovina je shodná s rovinou frontální.
Sutura lambdoidea – šev lambdový, spojuje kost týlní s kostmi temenními.
Sutura squamosa – šev šupinový, spojuje šupinu kosti spánkové (squama ossis temporalis) s kostí temenní.
Sutura intermaxillaris – šev, který spojuje horní čelisti (maxillae), horní čelist je tedy tvořena dvěma kostmi, narozdíl od čelisti dolní.
Sutura metopica – šev, který na lebce novorozence spojuje levý a pravý základ budoucí kosti čelní, probíhá tedy svisle vzhůru nad kořenem nosu uprostřed čela.

Co se týče temporomandibulárního skloubení všechny základní informace jsme si už popsali v předchozím článku link

Integrita & Tesensegrita

A právě slovo osifikace se může stát zavádějícím komponentem daného tématu. Jestliže naši pozornost zaměříme hlouběji těchto struktur z pohledu mikroanatomie sutur najdeme zde kolagenovou matrici, tepénky, žílky, větve nervů i mechanoreceptory, z čehož vyplývá, že se jedná o “živý” prostor mezi kostmi. Z pohledu vnímání člověka jako jednotného kontinuum i zde najdeme souvislosti a návaznost (princip Tesengrace - vysvětlení zde) jakým způsobem tento prostor sutur integruje a ovlivňuje další struktury lidského těla přes epiteliální-mezenchymální přechodné zóny skrze fascialní spojení s obaly mozku* (viz obrázek). Na tento fakt je možné nahlížet jak z pozitivního aspektu - vliv manuální terapie v oblasti krania nebo negativního - důsledky spojené s úrazy (otřes mozku atd) a jejich obecný dopad na organizmus jako celek.

*o navázanostech a vlivu anatomických struktur v okcipitální oblasti, kde nám vzájemná kontinuita nejen v biochemických, ale i biomechanických procesech dovolí nahlížet na lebeční membrány a svaly v nových souvislostech se dočtete zde